Získejte zářivý úsměv s přípravky na bělení zubů
Pomůžeme vám se starostmi jako jak na bílé zuby, jak vybělit zuby doma, jak se zbavit zápachu z úst, jak na zdravý chrup.
Bělení zubů
Hezkýúsměv.cz Bělení zubů laseremBělení zubů u specialistyBělící pudr WP SMILEBělící systém OpalescenceBělící zubní pasta Aloe MentBioOralDomácí bělení zubůHistorie bělení zubůJak na bílé zubyJak si správně čistit zubyJak si udržet bílé zubyJe bělení zubů bezpečné?Kdy zuby nebělitPrevesan pro zdravé zubyPříčiny žlutých zubůRizika při bělení zubůWhite PearlZapáchající dechZajímavé tipy
Historie bělení zubů
Už ve starověku si lidé uvědomovali, že čistota zubů a jejich kazivost a bolestivost spolu navzájem souvisí. Snažili se jak o čištění, tak i o bělení zubů. Do dnešní podoby estetických úprav zubů v zubních ordinacích to však mělo ještě daleko.
Již ve starověku lidé žvýkali větvičky s aromatickou kůrou nebo dužinou. O něco později dali vzniknout počátku zubních kartáčků, když větvičku na konci rozmělnili a zuby si jí čistili tak, jako dnešní moderní lidé zubním kartáčkem. Běžné byly také výplachy úst dezinfekčními látkami a léčivými bylinami. Často používaná byla například šalvěj, kterou šlo použít jako hygienický i léčivý prostředek. Nezapomínejme ani na čaj, který významně pomáhá při prevenci zubního kazu.
Již starověcí Římané hledali metody, jak nejjednodušeji vybělit chrup. Vynalezli metodu obrušování zubů popelem z ohnišť. Ta byla poměrně účinná, avšak daní za znovu získanou bělost zubů byla jejich poškozená sklovina a následná velká kazivost. Tato metoda abrazivního obrušování se v podstatě zachovala dodnes. Jen popel byl nahrazen perlitem – umělým práškem vulkanického původu, a zkombinován s uhličitanem vápenatým, který mineralizuje zubní sklovinu.
Všeobecně se však dá říci, že ve středověku měli lidé zuby mnohem zdravější než dnešní populace. Při ohledání pozůstatků z pražského židovského hřbitova ze 13. století bylo zjištěno, že výskyt zubních kazů byl opravdu minimální.
V 15. století se v Číně začaly používat první podoby dnešního zubního kartáčku. Šlo o část kosti nebo dřívka, na jehož konci byly štětinky z prasat. Začala se také používat párátka z husích brk. V 17. století začali lidé za účelem úpravy chrupu navštěvovat holiče. Ti tak poskytovali služby v oblasti vlasů ale i čištění a bělení chrupu. Právě holiči začali poprvé používat na zuby kyselinu dusitou. Ta měla sice dobré bělící účinky, ale opět značně poškozovala zubní sklovinu a způsobovala velkou kazivost zubů. Na konci 18. století se v Anglii vynalezl bělící zubní prášek vyrobený z prachu cihel a sépiových kostí.
Revoluci v bělení zubů přinesl rok 1840, kdy byl v Itálii objeven fluorid. Jeho přidáním do bělících prostředků se značně omezilo poškozování zubní skloviny a vzniku zubních kazů. Fluoridové tabletky se preventivně podávaly dětem i dospělým. I v dnešních zubních pastách, ústních vodách a bělících gelech se fluorid objevuje. V roce 1877 byla k bělení poprvé použita kyselina chlorovodíková a peroxid vodíku. Ten se původně používal k dezinfekčním výplachům úst. Ale tehdejší zubaři si všimli také jeho velmi dobrých zesvětlujících účinků. Následně se začal používat i karbamid peroxid, který tvoří základ bělících prostředků dodnes. Od roku 1988 se přidává prakticky do všech bělících gelů.
Také zubní pasta prošla určitým vývojem, než se dostala do dnešní podoby. První zmínky o zubní pastě se datují ve 4. století v Egyptě. Vyráběla se ze soli, pepře, mátových listů a květů Kosatce. Ve starověkém Římě se zase vyráběla zubní pasta z lidské moči, protože amoniak v ní obsažený byl velmi účinným prostředkem k vybělení zubů. Američané v 18. století zase používali zubní pastu ze spáleného chleba. První zubní pudry se vytvářely z křídy, drcených cihel a soli.
Od roku 1900 se do zubní pasty začal přidávat peroxid vodíku a od roku 1914 fluorid. Ten tvoří základ zubních past prakticky dodnes.
